Strach

Čeho se bojíš?

Tmy na dně hluboké studny
hloubky mého pohledu
víru proudu divoké řeky?

Neboj...

dravější než ona
být nesvedu.

Bezesných nocí
tísně, jež náhle sevře Ti útroby
mé blízkosti snad?

Neboj...

ta neobrátí Ti život naruby.

Snad svého vlastního já
a že zvítězí nad rozumem touha

jsem jiná než se zdám...

možná tělesná přítomností
však v Tvém životě
jen chiméra pouhá.

Z čeho máš strach?

Mluv tedy
a neuslyšíš, jak tají se Ti dech
směj se krásně
a za něj schovej smutku vzdech.

Nech Slunce
ať rozzáří Tvé oči
vždyť na světě je krásně
a bláznovstvím
se nádherně hlava točí.

Už vím...
máš z kolotočů strach.

A ten řetízek brání
cestovat po hvězdách...