Andílek

Andílek
Vzpomínka na krásné doby
Tebou prochází
Křičíš mezi chladnými hroby
A slunce zachází

Na hřbitov padá soumrak
Bledé stíny vstávají
Mizí mlžný zrak
Nejistotu dávají
Ty už dlouho nic necítíš
O ničem přemýšlíš

Studený vítr,opírající se o tvou tvář
Hraje naši píseň
Nevidíš svého andílka zář
Zmocní se tě tíseň

Když si potřeboval
Vždy byl u tebe
On tě miloval
Odešel na nebe

Chtěl nocí létat
Křídla jemu zlomila lež
Nedokázal ti říct běž
Na pravdu se zeptat

Když spatříš jeho jméno
Na tom kameni černém
Nastane temno
V čase jemném

Spolu jste byli jako jeden
Tak šťastní a silní
Smutek byl smeten
Oni zůstali jiní

Žádný z vás nikdy nebyl sám
A nevěřil zrádným hrám

To vše vzal neúprosný čas
Slzy ti padají z řas
Smáčejí prázdnou zemi
A ty křičíš:
„Stýská se mi!“
„Andílku,vrať se mi!“
u pomníčku klečíš

Nemůže zpět a ty to víš
Noc,co noc o ní sníš

Její dotyky ti rány hojily
A před dalšími tě ukryly
Rty tvé starosti slíbávaly
A oči jen pro tebe plakávaly

Teď už nic z toho není
Zbylo jen vzpomínkové snění

Tolik slov si chtěli říct
Avšak neřekli
Chtěli víc,
Jenže utekli

Každý jiným směrem
Duše už není s tělem
Jestli mě ještě můžeš slyšet,slyš
Vždy sem tě milovala a ty to víš

Nikdy jsem ti to ale neřekla,
Protože má ústa navěky umlkla

Navždy zůstanu v srdci tvém,
Když si to budeš přát
A ty v mém
Už si nebudeme lhát

Na hrob položíš květinu z růží
A do mraků vryješ tuší:
Pro mého jediného andílka
Patří tato vzpomínka