*
Léta jak smirek
obrušují hrany,
smutek ti padal ze všech stran
na rány,
co jsi posbíral.
V uzoufání král,
co v duchu
na vše nadával,
na úděl
i na náš svět
plný špíny,
však přešel čas
a za pár let
ses proměnil,
s n a d
od tehdy
jsi jiný...
Život šrámy nespočítá,
myšlenka, jak žít,
se mi vtírá,
má láska léty neodžitá
krvavé jizvy
nezavírá.
Hlavu mám jak ze sádry
a přemýšlím jen,
kudy chodím,
tvé dítě, co nosím pod ňadry,
se možná ani
nenarodí...
*
*
sakra, zaskočila jsi mne:
je jedno, jestli holka nebo kluk:
hlavně ať je to zdravé jako buk!
To ti přeje Roman el:
ať má Svět důvod si sednout na prdel.
Jak jinak než v úctě - pa!***
24.11.2008 22:12:00 | rybí prdy
Smutná báseň, až hodně bolavá... to štěstíčko, co nosí uvnitř sebe se určitě narodí a těší se na Tebe...
24.11.2008 22:06:00 | NikitaNikaT.
Věřím, že se narodí, lepší lék na rány neznám. Je to úžasná dávka života podávaná ve formě štěstí.
24.11.2008 21:43:00 | Tygropes