Jdu úvozovou cestou
do polí.
Bosá.
Spěchám k obzoru,
kde potkává se život se smrtí
a nebe se tam rdí.
Ostružinové trny
sáhly po kotníku.
Červená kapka padla do trávy.
Vypita je lačně.
Francouzský polibek stébel
co zve tě
poddat se slasti...škobrtání.
Ve dvou
ve slunci
nebo za stmívání.
A šrámy
jsou jen znamení.
Otisky trilobitů v kameni,...
že jsi opravdu žil.
Zrovna včera jsem si vzpomněl jak jsem stavěl sněhuláka v červenci. Je to na tom místě, kde na obzoru končí země a začíná nebe.
Mám to místo rád. Člověk si uvědomí konec a o to víc touží žít dál…
28.11.2008 07:35:00 | kouzelníček
tenec okvětních lístků čaje
v konvici života si hraje
škobrtá..
zelená..
bílá..
touha..naděj..
v rouše Evině..
mává minulosti
znám tě..nebo jo?
každopádně mňamka!
26.11.2008 21:40:00 | Bean
Fíha! Na Tebe se odškobrtám do kuchyně připít si plným šálkem čaje ;:)
25.11.2008 21:47:00 | Chancer
Moc pěkné čtení, jen tak dál.
Tvou inspiraci a fantazii by nikdy vítr neodvál.
25.11.2008 20:03:00 | Paulín
napsáno výstižně
všemi v komentářích
slova ve verších
neskonale zazáří
vyryto v mém mozku
jako v diáři
nenapodobitelný podpis tvé duše...nádherné!!!
25.11.2008 15:58:00 | Belmon
Velmi působivý konec... s tím škobrtáním a kapičkou krve, když člověk o jakýkoliv trn zavadí, jsi mi připomněla cosi ze života a tak ráda bych byla, kdyby se to konečně změnilo...
25.11.2008 13:00:00 | NikitaNikaT.
tohle mě dostalo:
A šrámy
jsou jen znamení.
Otisky trilobitů v kameni,...
že jsi opravdu žil.
25.11.2008 10:28:00 | hanele m.
..tak jako Sallieri každým dnem
...Mozartem byl okouzlen...
...tak já každou minutou
...okouzlen jsem Mbonitou...
25.11.2008 10:11:00 | Mario de Janiero
..tak jako Sallieri každým dnem
...Mozartem byl okouzlen...
...tak já každou minutou
...okouzlen jsem Mbonitou...
25.11.2008 10:11:00 | Mario de Janiero
Mám plné oči poezie
má duše si pomlaskává
a hned se mi lépe žije
na stolečku voní káva..-:)))
25.11.2008 09:48:00 | KILLVIR alias woody jelen