Poslední útočiště
Poslední útočiště
*
Chodím sem roky,
dám kytky s úctou natrhané,
zažehnu bílou svíčku z vosku,
vyhlížím místo na spaní...
Počítám kroky,
čím dál víc botky sešlapané,
lepší je sedět na kiosku
s notýskem, perem na psaní...
Život?
Rok co rok stejná písnička,
do zad mě buší, uvnitř mrazí
a sůl zaštípe na víčkách.
A dál?
Je ještě něco, co mě čeká,
zbývá mi nějaké příště?
Snad prázdná cesta do daleka...
Ta mrcha s kosou zubatá
je ke mně přisátá jak klíště,
železný kříž a lopata
– poslední útočiště?
*
*
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Myšlenkové a hodně pocitové dílko... snad život sám napsal tyto řádky. ST! za obsah.
30.11.2008 11:14:00 | NikitaNikaT.
Špáďo - narušilo a pozměnilo, ale k lepšímu!!
To musí přijít zásah zvenčí, aby se mi to srovnalo
v hlavě, snad se nemusím stydět, máš pravdu! J
30.11.2008 00:07:00 | Jaromila
Je to perfektní, ale prohodil bych druhou sloku se třetí, rýmy jsou moc vzdálené, a přestože se Ti povedly, zaniká jejich krása (někdo si jich možná ani nevšimne). Smysl posloupnosti (myšlenek) jednotlivých slok by to snad příliš nenarušilo ani nepozměnilo...
29.11.2008 20:37:00 | Špáďa
