Já, zrnko písku

*

Kamínek maličký, tichý,
napolo zapadlý v trávě
možná se probudil právě
v království rosy,
sčítá své životní hříchy,
bojí se, bojí kosy.

Na kámen kosa padla,
jiskrami srší ohňostroje,
zhlíží se do zrcadla
nitro moje.

Já, zrníčko písku
jako akt malíři
rádo bych stálo,
skálu pevnou a silnou
svou láskou rozhýbalo.

*

*