malá copatá holka
s velkým bílým rackem
na provázku
který skoro splýval
s padajícím sněhem
až na ten černý zobák...
rozjařený vlčák
uhánějící
za hozeným klackem...
Xantypa za rohem
brebentící
sama k sobě
číhající na chlapa
ploužícího se domů
s věrným přítelem
hospodským odérem...
paní na mostě
krmící hejno
štěbetajících kachen...
já
uklouzl po zmrazku
svalil se na tašku
zlomil si dvě žebra
a chvíli zústal...
jen tak...
ležet...
se světem pod hlavou
s myšlenkou
na jedno děvče
se do těla vetřel
sladký džem
z prasklý sklenice
vdechuji vůně
rozmačkaných pomerančů
a rozsypaný skořice...
nevim proč
ale svět mi najednou
na chvíli připadá hezký
pohvizduju si
nějakou neznámou písničku
a usmívám se...
šťastný...
to se tak stává, to teda jo, je to žasný, jen mě napadlo jestli kvůli tomu musí každej člověk nalomit si dvě žebra, nešlo by to lehčeji? :o)
02.12.2008 12:13:00 | Aka Kiss
Bravo,a hned je mi po přečtení na světě o hodně líp.Naprosto úžasná!ST a 1*
02.12.2008 11:58:00 | střelkyně1
Tohle je prostě skvělé, zláště ten konec ... kam na to chodíš? ST!
02.12.2008 10:59:00 | NikitaNikaT.
...kouzelníku imaginárních prožitků ST (a žebra se zahojí :-),jsou Adama
02.12.2008 10:46:00 | WAYWARD
Možná...kdyby ses pořád neotáčel,
co těm kachnám házím:-(
Jo, jo.Někdy to nevychází:-)
02.12.2008 05:16:00 | spare