Procházet ulicí
a rozhlížet se nevyplácí
jak bumerang prolétne
a do srdce se zpátky vrací
úlomek mozaiky v balíčku
růžovou stuhou převázaný
mám v třinácté komnatě
na tajném místě uschovaný ...
Procházím ulicí
s výkladní skříní kavárny
měkoučká sedadla
voňavé na sny továrny
Ta, kde jsme se kdysi
drželi v objetí ...
jsou obsazena dvojicí
do očí něžně si hledící ...
Proč se mám bránit dojetí?
O co se snažíš ty blázne,
z pasti tvé paměti
srdce už nevyvázne
Lépe je hledět přímo
pak nebudeš zas ... mimo
za okny kavarny
minulost promluvila
kam zmizely ty dny
kdy laska jeste zila?
ted chodim ulicemi
a sbiram stripky okamziku
ztracim se mezi lidmy vsemi
a chlacholim se..uz jen ze zvyku..
06.12.2008 10:02:00 | Bean
Jo tak to je trefa do černého,občas je lepší mít zavřené oči a zacpané uši...ST,moc fajnové a výstižné
03.12.2008 22:10:00 | Holis
Básenka se opravdu povedla, jen ten závěr... jsem vlastně čekala...
02.12.2008 22:15:00 | NikitaNikaT.
Och, to nádhera,nemám slov dojetím,naprázdno polykám a vzpomínám.:o))
02.12.2008 18:57:00 | střelkyně1