Zpáteční proud

Padají zvolna
víčka do noci
Neil Young na uších
uspává lkající kytaru
pod ochozem chrámové věže
láme se půlnoc
o tykadla trolejbusů
v ulicích lidé pátrají
po blízkosti
zdá se mi o tobě.

Už rozumím pláči klapek
kdy piano stojí za oponou
a už nezačnou hrát.
Slyšelo od růžových prstů
že ráno hladily
na chvíli jsi zapomněla
černobílé úryvky
předučených not.

Staré světlo lamp
prorůstá do mlhy
máma ještě bojuje s nemocí
volá na tebe
moje malá holčičko.

Requiem hrané pozpátku
životu nerozumí
a smrt zná jediný tón.
Pod splavem stále znova
doráží zpětný proud
myšlenky v něm se obrací
nevedou dál.

Grahamové rohlíky na stole
vonící kakao
jakoby to ani nebyla pravda
z nebe nepadá popel a rmut
před námi vyvstává cesta
je ticho
je nový den.