Malá

Na peřinu položím ti kopretinu,
snad tu sama, bez tebe nezahynu,
za chvíli půlnoc odbíjí
a to mé kouzlo pomíjí,
malá má.

Tvé oči, jako dvě sluníčka,
úsměv, co zvadlého srdíčka
pocity, radost i vztek, všechno líčí,
vidět tě plakat... tak mě to ničí

...moje malá.

Znám přece tvé bosé nožky,
a papíry psycholožky
vědí, že jsi skoro dospělá.
Ta malá, malinká,
s tváří anděla.

Snad tě život naučí,
křičet: "Jste tak BEZDUŠÍ!"
Snad tě uslyším řvát:
"MAMI!!!!
...to se přece nedělá!"