Na mostě
Na mostě
Slunce, blankyt
a labutí peří,
5…6…10 vteřin,
co věčnost měří,
než skočí a padne
do ledových peřin
bezčasí…
Nádherné počasí,
co lidem se líbí.
Ledové rty,
jež nikdo nepolíbí,
hořkost a smutek
za minulé chyby.
kdyby…
Kdyby a jak…
stopy na řasách,
v podobě perel,
na horkém čele
chladný pot.
Tisíce neděl,
stovky not
hraných falešně,
bez chuti na třešně,
chuti do života,
děravá srdce hmota
bez ceny.
střih !
Zázrak proměny.
Ke dnu jdou kameny
bolavění,
toho, co bolelo,
a dnes není.
Svítá ti naděje
rozednění.
Neskákej !
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
střih jako deus ex machina
sejít pod most nebo z něj skočit... toť otázka, něco podobnýho řešil i nějakej šlechtic v Dánsku
21.01.2009 23:47:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Jo mosty..jen mít na ten poplatek, abych mohl přejet :-)
04.12.2008 21:56:00 | Chancer
Slova jsou zbytečná... jen tiše čtu a vychutnávám, to krásno tvořené Tvou duší.
04.12.2008 21:35:00 | labuť
