Motýlková...
lítej si
ale dál nechoď
prosím
jinak
na popel shořím...
schovaný za plentou
při hře s houpacím koníkem
poslouchal jsem
podivná slova
z kruhu moudrých...
o chytrosti lišek
jaký erb má bazilišek...
o tom
že umřít
vlastně nic neznamená
to prý život
nejvíc poznamená...
nikdo to ale neřekl
i když
si to všichni mysleli
já teď ležím
marodím
v posteli světa
a
chtěl bych teď
umřít
abych se mohl
narodit
a milovat...
znova...
tak krásně poletující slova
...jako motýlci
...žádný strach a zloba.
Tak šup..pojď se znova narodit
a napiš opět nějakej krásnej poetickej hit.
Protože já si to ráda přečtu
04.12.2008 23:31:00 | Květa
Já nevím, jak mám opakovaně vyjadřovat, že mě tvé básně hluboce oslovují a přitom se neopakovat. Nechce se mi hodnotit, promiň, budu si je jen užívat.
04.12.2008 21:29:00 | Dota Slunská