Kovové konce
Kovové konce
Anotace: Hani, tobě... Zdravím z Bratislavy
Držela jsem se ho za ruku
Jen proto
Že byl kovový a studený
A studili jsme se navzájem
Tou láskou kovu a zmrzlých prstů
/bez rukavic/
Která mezi námi proudila
Až jsem si sundala baret
Vstoupila rozprostovlasatělá
Do světa plného prvních sněhových vloček
A vyhodila čepici nahoru
K nebi
Které bylo tak nesnesitelně těžce šedé
A uplakané
On měl na rameni veverku
A v druhé ruce cilindr
Se žábou
Kterým mě chtěl vítat
Stála bych tam pořád
Dokud by nám nepřimrzly ruce
Tou lásku kovu a zmrzlých prstů
Bez rukavic
Stála bych tam pořád
Dokud by
Nenastal konec světa
A Slunce by nezapadlo
Rusovlásce do výstřihu
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
dobryy.
tvoji poezii ctu,i kdyz spis nekomentuju. vetsinou nemam co rict,aniz bych to neshodila.treba i ted,mam chut ti k tomu neco strasne rict,jenze co rict k necemu,co te rozpoltilo.
22.12.2008 16:41:00 | Layla.
Po dlouhé době jsem se tu stavila, snad je to tím, že mi věechny ty chvíle chybí - ale nedokážu se vrátit.
To ovšem není to co by tu mělo stát - chci říct hezká básen a excelentní konec!
21.12.2008 19:45:00 | Fried Green Tomatoes
Občas si připadám jako kov, který byl celé desetiletí v lednici. (Ruce mám totž taky jako led :))
19.12.2008 15:24:00 | mašinka
Lákavá představa, že by mi jednou prsty umrzaly ve dvou, až by se spojily ve společný nedělitelný led. Snad se dočkám dřív, než krev opustí periferii.
07.12.2008 20:17:00 | F50.8
mě se líbí celá :) je taková.. rozprostovlasatělá.. :) - miluju to slůvko! :D
06.12.2008 16:19:00 | lennerka
