Památce podivuhodného mandarina

I.

podivuhodný mandarin
zemřel
čest jeho
památce

nosím mu na hrob
kytice duhových barev
ale on
je stále nespokojený
a žádnou z nich nepřijme

už se za ním bojím chodit
jak je nevrlý
a kouše

II.

poletím
za velmi dlouho
někam do číny

do té doby
budu chodit
po zemi
nabroušené
jako
bílé sklo

a slunce ve mně
osvítí
paprsčitě
krystal
pode mnou

III.

protože jdu
cestou širokou
už nemusím docházet
na místa daleká
neboť jsou tu možnosti
neomezené

IV.

jsem-li teď sláb
ať nezapomenu
na spásu jež kráčí se mnou
neboť
ji uvidím
vždy
když se na ni
podívám