dnes nebudu sladit
možná až příště
dnes vytáhnu Smutek
z ledový tříště
a přeleju okraj
tý černý štamprle
mrsknu ji do sebe
naleju druhou
na divnej věnec
pokrytej stuhou
na divný řeči
co vede ta dáma
že prý už nejsi...
prej nebeská brána
tě čeká tam nahoře
za to jaks žil
tak nějak
v pokoře…
…a držel ses života
pevně jak klíště…
…dnes nebudu sladit
možná až příště…
..mrazivě trpce-nasládlé verše.. nevím, nějak na mě padla ta definitivnost smutku z tvých veršů.. konečnost.. nostalgie.. stesk.. opravdu mě tvá báseň oslovila - ST!
05.12.2008 14:46:00 | lennerka
...je to krásné dílko...škoda jen, že smutek se nám nevyhne ani v čase Adventu...
05.12.2008 10:24:00 | Lota