hrad
hrad
Tisíce let starý
Slzy se snaží
Znovu téct,
Za každou cenu.
Světlo prosakuje
Temnem
A jeho úsměv letí
vesmírem
k prahu života.
Kůže se mění
V kůru
a duše propadá
Ve věčnost
Mrtvých snů.
Jeden vzdálený
Hrad v mojí
Hlavě
Mě vězní a nikdy
Nepřestane.
Protože je já.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
Musel jsem si to přečíst dvakrát ( a pomalu )
ale na podruhý se mi to páčilo ...
25.01.2009 20:23:00 | anti-HERO
To "já" nás přecik věznit nemusí, abo ano, ale jináč... je potřeba s tím něco udělat... Každý z nás to zažil...
16.12.2008 22:04:00 | NikitaNikaT.
Tma - Světlo
Temno - Světlo
-STŘED-
-ROVNOVÁHA-
...
nelituj... a já vím, že nelituješ...
- jsme, co jsme - máme být - vždycky budeme -
07.12.2008 18:21:00 | Denael
