Pestíky rána
Pestíky rána
Ujel mi autobus
Nuda
a pestíky představ
Svým dechem
píšu
do ještě černého rána
písmenka mlhoviny
Vzpomínám
na první obraz
za prahem domu
Daisy
(zlatý retrívr)
s černým hrbem na zádech
z kocourka Dráčka
v harmonii spí
na rozkousané předložce
za dva tisíce
Pak baterkové kroky
až do mé básně
o kalu tichého potoka
v nás
o prázdných zastávkách
těla
ve kterých si duše
má konečně čas
učesat myšlenky
Lupy lidských chyb
v kořínkách
psích genů
a lesk nevinnosti
jejich očí
Soulad
tmy a světla
v něžném objetí
zatáček životů
Komentáře (13)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
...a já zkoušim psát... marnost sama... něco tak dokonalýho nikdy nenapíšu... nalep tu věc na nebe, tím směrem jsme zvyklí dívat se ke všem Velkým věcem... tasím nejhlubší předklon
21.12.2008 21:04:00 | drsnosrstej kokršpaněl
hezké obraty..nevadí, když ujede autobus, horší je, když člověku ujede vlak života..rovnou před nosem :-)
Hezké vánoce, kdybychom se nečetly !!!
11.12.2008 11:43:00 | Alci
... Levandulko ... je úžasná
...jemnými krůčky,
po špičkách
našlapuješ,
po nerovných cestičkách
v lidské duši
probouzejícího se človíčka...
krásné ranní probuzení ..
08.12.2008 15:00:00 | vapiti
Krásná myšlenková báseň, popsané ráno, když ujede autobus... každý prožívá něco jiného... krásně jsi to napsala... jako by to ani ne vadilo. ST!
07.12.2008 13:58:00 | NikitaNikaT.
Tolik myšlenek za tu chvíli proběhne hlavou
a rozvinou se v příběhy.
Hezky se s nimi dělíš.
06.12.2008 14:06:00 | s.e.n
...osvědčená pravda, vše zlé pro něco dobré...kdyby Ti neujel autobus...možná, bych četla Tvoje verše jindy, možná by byly jiné...ale co, byly by stejně vždycky duší napsané :-)
06.12.2008 11:21:00 | Lota
