Tanec

Anotace: Inspirace Beethovenem a jeho Měsíčním svitem.

Oči zavřené v naději nic nevidět
Dlaně na uších a snad neslyšet
Měsíc září v zátiších, jak líbezné je trpět

Okolo čas, okolo osud běžíc
A to strašlivé ticho co hrůzu nahání
Své tajemství kdesi v nitru střežíc
Život a smrt, jaké to jest shledání

Konec i začátek, začátek i konec
Započal nejkrásnější a nejsmutnější tanec
Hudba začíná, vítr v dálce se zvedá
Život našlapujíc hrdě a smrt, tak bledá

Pomalu a po špičkách, hudba jež bodá u srdce
Ztuhlost smrti vyrovnává hbitost života
Přes celý svět k sobě díky opaku se vinouce
Láska i nenávist, zloba i dobrota

Ona bere a on dává, každý využije jejich práce
Krok za krokem a ruce se kříží
Pocit, jak v lži přiznávat se
Vůně jasmínu a mrtvolný pach se plíží

Černé oči temně vzhlíží a obličej opět zbled
Rána za ránou a žádný pocit viny
Koutky obou se pyšně zvedají, srdce již ztrácí dech
A pýr rdousí poslední kopretiny

Z rozkládajících se těl opět život vzroste
Jejich dokonalý krok, co hrůzu nahání
V jejich světě jsme my jen pouzí hosté
Mezi nimi, čekáme jen na jejich shledání