Písnička

Anotace: ...kterou si broukám, jsa na cestě odněkudsi domů. Nu dobrá, napsal jsem ji až v posteli a nikdy jsem si ji nebroukal, ale fantazie má ráda ztřeštěnosti a jiné normální věci.

Už dlouhou dobu
kráčím si vesele
ke svému hrobu,
nemaje přátele.
Cesty jsou studené,
nádraží pustá.
Všude nebezpečí
jsou...hustá.

Ve vlacích teplo je
a někdy i lidi,
mé oko v zrcadle
mé oko vidí.
A ptám se průvodčích
na správnou cestu,
s někým pár slov prohodím
- spíš z trestu.

Lidi jsem zanechal
za svými zády.
Vezu si své štěstí
sebevlády.
Nad těmi dušemi
nemohu panovat.
Jsou mi navždy odepřeny,
nezbývá než litovat
a někdy plakat.