Neslyšná tma se krade do místnosti
oči své mhouří jako mouřenín
adventní svíce ve své nevinnosti
promítá na zdi přes růženec stín
Není to dávno, tiskla jsi ho v dlani
otčenáš, zdrávas do tmy šeptala
v krůpějích krve skryté jedno přání
v dlani ti po něm jizva zůstala
Dnes v dlaních držíš láhev s irskou whisky
utápíš další promarněný den
sem tam si smočíš rozpraskané pysky
a přemýšlíš, na co si připijem ...
Pěkný,všechno má nějaký konec,někdy lepší a jindy zase ne,takový je život...
08.12.2008 15:38:00 | Květka Š.
No,no Jituš takovou krásu číst při pondělku,hned mi je o něco líp!!!:o))
08.12.2008 11:27:00 | střelkyně1