.
Raději mrtvému
kytici přinesu,
neboť mrtví
jsou jako námořník
přibitý osudem
na hořký kříž útesu:
vděční za dar,
vděční i beze slov,
vděční za slunce,
jež hladí jim rov,
tiše naslouchající
kvílení živých,
milující svit zraků
nevášnivých,
ponoření do hlubin
minulosti,
hostitelé
a zároveň hosti.
Raději mrtvému
svou lásku navrátím
a půjdu dále
trnitým úpatím.
.
.
a dokud žiju,
žije ve mně
napořád na útesu
vzpomínek.
Až umřu,
bude kamínek
a k útesu
přijdeš ty,
když vzpomeneš si
na mé rty.
.
12.12.2008 23:38:00 | a_tao