tůně
tůně
Z hlubokých tůní
v dolním světě rokle
zasvítil paprsek
náhle a nečekaně.
Stinná lesní hlubina
stárnoucím listím jak katedrála
skalními stěnami sloupů odvěkých
vzduch jiný, než jinde, objímá
poklad dávno už ztracený.
Stísněnost člověka, úzkost rokle
už jsme si zvykli; poklady nehledáme
jen mrazem prolhané listí
o tvář se otírá stále.
Stačí nám zrcadla iluzí
v tůních naději nehledejte;
na poklady dnes už nikdo nevěří...
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
já znám úzkost roklí a není to dobrý ..ale ten paprsek dá cestu ven z rokle,něco mě tvá báseń oživila sice nic pěkného ale i tak dobře to máš napsané ..vzbuzuje to emoce při čtení ..i když každý je pochopí po svém :-)Shrnu to asi tak píšeš dobře má to myšlenku dává to to něco u čeho se donutí zastavit..forma je taková jak umíš a cítíš časem vypiluješ..ale jedno je jistý máš v sobě něco co umíš zachytit a podělit se o to a to další je už na čtenáři co si z toho vezme..hodně inspirace básnířko!!!
16.02.2013 11:50:46 | xoxoxo
