Příteli můj...
Příteli můj...
Anotace: Jak tíživě to na mne působí...
Příteli můj...
Vídal jsi mé slzy,
pro ty, kdo mi ublížili,
prý tě za ně mrzí,
věty tvé vždy utěšily,
v průběhu nemnoha let,
když zatmíval se,
celý tvůj svět...
Realita děsivá,
v plné šíři dosedá,
ve tvém doznání,
nemoc chytá do pasti,
neochvějně dohání,
s pár slůvky účasti...
Mění se krása barev,
ve stínové divadlo,
slepota bílých larev,
začla oční bulvy žrát,
výhledy, jež měls tak rád,
neobsáhne prstoklad...
Do tance temných stínů,
občas záblesk pronikne,
stopa jasu slunečního klínu,
z mých vidoucích očí páru,
mimo tváře světa bezcitné,
jedno bylo by hodno daru...
Vše marné,
slzy mé,
ty poznáváš,
už jen v tónu hlasu...
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk21.09.2005 19:41:00 WhiteShadow
Jak krásné cítit smutek upřímný...Tahle mě velmi oslovila, taková lehkost pocitu, padnoucí spojení a přirovnání. Plný počet bodů, to je jasné. Drž latku dál hodně vysoko.
20.09.2005 19:19:00 Keilanne
Dnes jsem měla velkou depresi a v takových stavech já paradoxně ráda čtu smutné básně. Nepomáhá mi to, ale dělam to. Takže mi i ta tvá sedla.
20.09.2005 18:15:00 Ninala
Teda Krtičko i když mě samotné není do zpěvu je mi líto že je ti tak smutno, z té básně na mě čiší bezmoc a zoufalství tolik s tebou cítím...a přeji aby bylo líp a líp
20.09.2005 14:02:00 šuměnka
..ta mi přijde velmi smutná..z hloubi srdce napsaná!!
tak ti přeji hodně síly..a dost zdraví..pro PÁNA!!
20.09.2005 13:58:00 Cecilka
Nádherná... a poslušně hlásím, že už mám dovču podepsanou, tak to vypadá - příští týden Na veršovanou :o))
20.09.2005 13:52:00 NikitaNikaT.
strašně moc smutné a dojemné, stále si připomínám to svoje, jsem nešťastná a můj přitel to teprve konečně před 3 dny pochopil. Ale ani to mi nepomohlo ...
