Anotace: obavy z života
Pohlédnuv zasněně
na fotku na stěně
rozpoznal jsem otce, matku –
tělo, krev - moje podobojí –
- černobílí jak nad kočárkem stojí
a v něm já, teprv na počátku
cesty svojí.
Táhne mi dvacet
a k víře obracet
se zkouším, a tak naléhavě
volám: „Kriste,
co dělat, abych, než mou závěť
budou číst, život neproplýtval
v jednom místě?“
popravdě mě zaujel spíš konec než začátek :D ne, vážně, ten konec je uchvacující...obsahově i formálně i rytmicky...a nic navíc, čistě, jasně, tak jak to má být, žádný plky navíc (jak mám ve zvyku já :D)
04.02.2011 13:22:00 | chicacheca
Popravdě, zaujal mě spíš začátek než konec..Ale i tak Ti dávám Tip, protože myšlenka toho celýho dílka je pěkná :-)
16.12.2008 22:53:00 | Albertinka