noční nebe
rozřízl nůž
zmrzlých par letícího
já ležím oblečený v kravatě
na zasněžené trávě
do rýhy srdce
jsem si namazal
Tvojí růž
nic mě nezebe
ale ke klidu
mi to vůbec nepomáhá
protože Ty ležíš
vedle mě
nahá...
z obložené mísy černě
se skutálela
do klína země
měsíční mandarinka
brnkám na rampouchy
v pátém koutě
ladím něžně Tvá lýtka
okolo pupíku
Ti rozkvetly blatouchy
hýčkám dlaní
lechtivá místa zdí
zakázaného města
a
v očích vášnivě jiskří
žlutá...
Opět ST! lehce jsem se zasnila, trošku básenka mrazivá, nevím, zda-li bych se nahá na zasněženou trávu položila :o) Ale když by tam byl se mnou můj miláček, on by mě jistě zahřál. A ten úplněk... tak ten bývá krásný, někdy trochu děšivý... Báseň se Ti povedla.
14.12.2008 12:24:00 | NikitaNikaT.