poslouchám blues
z praskajících desek
a prohlížím si
obrázky z dávných časů
první republiky
kdy elegantní dámy
nosily klobouky
vkládaly cigarety do špiček
pánové ve fracích
jim připalovali zlatými zapalovači
a potom společně zaklesnuti
korzovali mlčky
po Starém městě
a usmívali se
na všechny světové strany…
zastavil jsem hodiny
a prohlížím si dál
své známé i neznámé
přátele blízké
příslušníky rodiny
všechny prošlé lásky
a pořád se mi zrychluje tep
když prožívám zase
ty zvláštní neopakovatelné okamžiky...
dívám se do vesmírů
budoucností
na fotky z jiných světů
stále neúnavně
v tom toužebném
dětském očekávání dárků
než se opět vrátím
do drsné reality
poznamenán ostrou skutečností...
St! s ústy dokořán, na prdelku padám, skláním se a smekám... krásná básenka, na tohle nende už nic řéct, neb dílko vypovídá samo o sobě, tož lehounce zpět nořím se do děje a čas chtěla bych též zastavit...
14.12.2008 12:26:00 | NikitaNikaT.
přenesls to i na mě... jsem pryč... ;))
13.12.2008 14:26:00 | okousaná od světlušek
...zrovna tento týden jsem otevřela takovéto album dávných časů...byl to nádherný únik, ač tedy zrovna v době Adventu, kdy by neměla být tato potřeba...jen jsem si uvědomila, že i tito lidé, měli stejnou potřebu úniků...
/jako vždy, jsem si u Tebe početla :-)/
13.12.2008 09:51:00 | Lota