Vstát a jít

Už je na čase vstát a jít,
zvednout se ze své samoty
zanesené lesknoucími se pavučinami mlčení,
z temné jeskyně
Tvého spícího nitra.

Tvou hlavu,
skořápku s nejcennějším darem,
navštívila myšlenka,
ta paní ve věčném shonu,
co objeví se ve chvíli
a ve chvíli je zase jinde,
daleko,
ale přesvědčení zůstává
a Ty chceš, Ty musíš tnout
do kmene ztrouchnivělého stromu,
stínícího samotáře,
zničit tak jeho minulost,
svůj obraz bezmocnosti
a pak už Ti nezbývá
než vstát a jít.