Rozmlouvání

*

Rozmlouvám s tebou
dotyky svými
a dlaním do noci šeptám
po létech,
co určeny jsou
k zrání
– o to víc pak chutná
milování.

Nebudu ptát se tě,
zda je to navěky,
malátná,
slabá stébla se chytat,
svoji tvář bez studu
zabořím do deky,

při svíčkách u vína,
nad ránem – zjitra
uprostřed těla
s nadějí chvěje se
každá tvá vteřina,
jen ústa oněměla.

Co bude zítra?

*

*