hladové probuzení...

Anotace: stálé a věčné téma,jen v amatérském provedení...ale konečně sem zase něco napsala...:o)

Na obloze měsic zaří,
půlnoc na věži odbijí...
Na hřbitově víko rakve se zvedá,
zní vylézá zachované tělo...
Do lesa neslyšně se plíží,
po čerstvé krvi žizní...
Najednou kroky slyší...

Na lesní cestě,
prochazí se krásná dívka,s rozpuštěnými vlasy...
Pach její krve jeho smysli probouzí...ale co to???
Slyší nějaké hlasy,ale ta dívka je sama...povídá si s duchy asi-Nevydržel to,skočil na ni...
vlasy ji odhrnul...
špičáky její mladý krček probodnul,
její krev je tak sladká...po kuži ji stéká...
a jeho hlad pomalu utichá,už může jít zase chvíli spát...

Ráno na lesní cestičce,najdou mrtvou bledou dívku,co dělala tam,jen její přítel ví.
On dobře ji radil...ale ona říkala,že ví,a že příšer se nebojí...
Teď dilema tu řeší,zda srdce probodnout ji kůlem má???
Neudělá to,bolí to...Je mu jí líto...ale k čemu pak bude soucit???
krvelačná stvůra nemá cit...ale co když ano???co když má???

Do rakve ji na věčný spánek uloží,ale nikdo netuší,jak moc se mílí...dívka s hladem jít spát nemusí...
Už tma se po okolí rozmístila,měsíc vyšel a dívka z rakve vylézá...
K přítelovu domu pospíchá.Už je tam.
Schovaným klíčem odmyká a k jeho posteli přichází...
nakloní se k němu blíž...už se probouzí...
Krásně se na něj usměje...bělostné špičáky ve tmě jen září...a jen zašeptá ,,chci Tě"
nežně ho líbá,její rty míří níž k jeho krku...cítí jeho dech a vzrušeně zrychlený tep...pomalu do něj zabodne špičáky a vychutnává si jeho nasládlou krev...
pak už jen zašeptá...,,promiň,si sladký miláčku,krásné sny a pak příjemné hladové probuzení..."