kdesi v hlubinách...

ve srubu z hrubě otesaných klád
jakýsi stín se mihnul za oknem...

vydal se po stopách
našel ji ale
až po několika hodinách
ležela opodál doutnajícího vraku
podivné konstrukce
kolem se zelenala tráva
a kvetly fialky
ačkoli byla tuhá zima...

byla v bezvědomí
pár krvavých šrámů
snad bez zlomenin...

vzal ji do náruče
a odnesl k sobě
očistil rány
namazal bolavá místa
vonnými esencemi
a léčivými mastmi
seděl u lůžka
začtený do dechu
jejího těla
a občas jí
setřel perlící kapky z čela...

za celou dobu několika dní
nepromluvila
jen se dívala
jemu to však nevadí
miluje ticho
proto je tak daleko...

až přišel čas uzdravení
políbila ho na tvář
pohladila hřbetem dlaně...
mezi nima
přeskočila jiskra
oslepilo jej zářivé světlo
a rozplynula se...
když se mu navrátil zrak
otevřel dveře
podíval se na noční nebe
a usmíval se...šťastně...

někde mezi nima tam je
jeho Hvězda...