Ptáci odlétají k jihu
cítím odloučení tíhu
moje srdce žalem stoná
už bych radši byla doma
dlouze čas mi poběží.
Zvony zvoní na věži...
Krásné hory, krásný kraj
lidi se tu dobře maj
ale moje srdce strádá,
kde jsou všichni, co mám ráda?
Spousty oken do tmy září
žádná známá ze všech tváří...
Dobré jídlo, dobré pití,
na mou hlavu strop se řítí
nikdo mi to nevěří
že mám smutek k večeři.
Jezero se na mne dívá
kolik času ještě zbývá?
Na hladině černí ptáci
v soumraku se rychle ztrácí
od jezera táhne chlad
musím myslet na návrat.
Předstírám to, ale komu,
- že se právě vracím domů.
ST! jako vyšitý! Tohle mne uchvátilo, hned jsem vzpomněla na jedno malé jezero v Rakousku, v létě, kdy jsem se chtěla osvěžit a málem mi z tej vody palečky na nožkách umrzly :o) Jak zráné jsou ta jezirka... :oD
16.12.2008 15:39:00 | NikitaNikaT.
v dnešní, tak moderní, době
si já svý "doma" nosím v sobě
krásně si ho hýčkám
když večer tisknu víčka
obrázky promítám před spaním
sem a tam časem uháním...
tak stěhujem se někdy po světě
maličký kuličky na velký ruletě
já a moje "doma"
(už dávno vím co mám...)
:o)
15.12.2008 21:37:00 | hanele m.