Poutníci

*

Dříve, než nás osud skolí,
řekni mi, kam spěcháš, kam?
Přestože nás srdce bolí,
opačně jdem každý sám.

Ty severní a já jižní
vybrali jsme dál svůj směr,
opouštíme svoje bližní,
chladno, čím víc na sever.

Jako zvadlé listí stromů
poletujem v povětří,
nenajdem už cestu domů,
teplo krbu v závětří

– dva rozdílné póly v Zemi
nedostupné směry všemi,
přes hory a přes moře
daleko je k pokoře

– hrdost lví a prudkost štíří,
dva poutníci na Sibiři,
dvě ospalé oči k ránu,
dva ostrovy v oceánu.

*

*