Listuji pod víčky

Šlápla mi na víčka
kůrka z nebe
s otázkou,
co mě zebe?

Prý ty jehly bídy
jsou vlastně
domovem střídy
všech pecnů lidství

Jen jedno dějství

andělů bez křídel

A dlaň plná lepidel
slov o lásce

Bojím se krajky
I těch útěků

Ztratím se
před teplem
do breku

Za sen plný korálek
prší na mně výčitky

Mám z dávných pohádek
jen stránek odlitky

Listuji

sem a tam

nahmatám

jen póry linek

Ze sukně úsměvů
pár zaschlých šminek

…

A vlasy zlátnou
podzimem