Dřevomorka

K čemu tolik prostoru?
Polyká mé soukromí

Ani spára ve zdi
není mým domovem

Myslela jsem –
alespoň prsty,
úsměvy,
vůně kávy

Nádory lamp
slaví vánoce

a já

sedím uprostřed
rozšlapaných hvězd

Balicí papír dusí
marnost obětí
a objetí

Jehličí voní
popelem slov

Proč budovat?

Když padá strom,
ať zhyne celý les

Ne, nechci jít domů
Mám práci…

(a na nebi
z ohňostrojů draci
za každý náš pád
bojují
mečem naděje)

Spíš…

Já sedím
v plyšovém županu
u akvárka

A vlastně se nic neděje…