Z úlomků věčnosti

Tolik promarněných dnů

Všechny vztahují
hladové ruce
po lásce

Prázdné puchýře lidskosti
doutnající
nenaplnitelnou touhou
po objetí

Jeden za druhým
odkapávají
do historie nicoty

dokud

SMRT

neprobudí srdce

Úcta k lásce
a k druhému člověku

zažívá své
první a poslední vteřiny

Čarodějka smrt
pak minulosti dá
růžovou mlhu,
výčitkám ostří
a budoucnosti

mrtvou současnost

Dokud

zase neprobudí srdce
k úctě
na pár vteřin

…

Proč neumíme žít
ty šedesátikusové úlomky času
bez ní?