-Loutka-

Možná mě obestoupí hrůza,
až večer ulehnu sám na lože,
nebo mě políbí zas múza,
přestávám s ní být na nože.

Třeba tě vezmu za ruku
a ty půjdeš temnou nocí,
nebudeš míti žádnou záruku,
však budeš plně v mojí moci.

Cítím tvůj zrychlující se dech,
když tak vedle mě teď sedíš,
možná tě hladím rukou po vlasech,
stále mě neznáš, však to vůbec nevíš.

Až poznáš co jsem ti chtěl říci,
možná tě to k pláči donutí,
nebo se staneš loutkou spící,
bez provázku není hýbnutí.

Tak leť si klidně do světla,
jak noční motýl nebo můra,
dnes si mi hlavu popletla,
však takových je kolem fůra.