Ve stopě.

Ve stopě s větrem dešti,
s otázkou odkud kam,
vymáhám chvilce dnešní,
vymáhám osud ran.

Krev povlak beton holý,
kanál zdá poraněn
se,hltem o příval vody,
co táhl led kamen.

Otázkou dále stejnou,
proč je co nevzbudí.
Proč dále stejnou měrou
led kámen nestudí.

Ve stopě prachu bídy,
leskem žár nezdolá.
Do srdce chladné slídy,
nikdo nik nevolá.

A proto s větrem dešti,
necítím stud i žár,
tak jak ten kámen dnešní,
tak jak led z vody cár.