Anotace: Básnička psaná něco po půlnoci..nemohl ajsem usnout a pořád se mi nasouvala nějaká slova.. nic moc, ale co..
Při mrazivém vánku
zimního večera,
v mém polo spánku
sníh padá do čela.
Po tváři bledé
hladí mě dlaň tvá
a ústa zkřehlé
něžně líbává.
Je to však minulost,
jen pouhá vzpomínka.
V srdci mém úzkost-
malinká skulinka.
Teď jsou má ústa
vyschlá bolestí,
jak mrtvá místa
všech tvých neřestí.
Chybí mi tvůj dotek
a letmé polibky,
ten rostoucí zmatek
a záchvěv paniky.
Při mrazivém vánku
vzpomínky nostalgie...
.. u našeho stánku
ruka slzu smyje...
krasna basnicka,
inspiracia najradsej utoci v polospanku,to poznam xD
mne sa casto nechce basnicky cmarat v rychlosti na papier,a tie najlepsie vzdy zabudnem :(
nevyhoda snenia:clovek si toho vela nepamata :D
17.01.2009 20:43:00 | Terulienka
Báseň je moc zajímavá. Je v tom kousek lásky, bolesti, tak nějak všeho. Mě se líbíla a věřím, že i ostatním se bude líbit...
Snad jen jediné co mě hrklo bylo:
Po tváři bledé
hladí mě dlaň tvá
a ústa zkřehlé
něžně líbává.
Tam zvukomalebnost uklouzla.
07.01.2009 18:33:00 | Anewue
I mě, po půlnoci člověka napadá takových věcí, jen je zaznamenat..někdy se z toho podaří opravdu pecka ;-)
20.12.2008 11:51:00 | Chancer