SRNA

***

Sedím na kusu rozbředlého sněhu
Studí
Zahřívám ruce nad ohníčkem mládí
Hoří
Zbloudilá sněženka vystrkuje růžky
Pomalu
Prokřehlé srnky a káně stojí opodál dál
Koukají
Rozbaluji pytlík s odloženým chlebem
Voní
Jehličí praská v jiskrné melodii hvězdiček
Čoudí
Vůně chleba se mísí s vůní lesa v chřípích
Nádhera
Srnka přichází blíž s pomalou rozvážností
Nechvátá
Natahuji ruku na přivítanou s životem
Zpomaluje
Její kukadla za nemrkajícími víčky
Hledí
Povstávám pomalu pokládaje skývu
Odcházím
Káně vyráží do výšin a plaší srny
Má stojí
Ohlížím se do zpola zeleného hvozdu
Přežvykuje
Potkala člověka vtlačeného do vzpomínek
Nezapomene
Čeká na jarního srnce svého a na mne

***