Rýhoviště...

...tráva už si vybrala
své nebe
jemuž se vlní
pod břichy oblaků
člověk šlape proti větru
láme stvoly
zrosený chladem
drtí květy
pouhou chůzí

je sám
v té ohromné louce
hledí vzhůru modlit se
za své hříchy
prorostlý pýrem
v úklonu
vleče duši za kořínky
věře v její čistý směr

nádechem by lhal
začít přísahat
o pravosti své cesty
tu prsty přilnul trsům
v lopatkách zaťaté
spáry vichřice

stonky praskají
víra z jeho nebe
odpršívá
mračna přetěžklá pláčem
bortí se do kalných očí
je sám
v té ohromné dálce...