Novověk

Století početé,co zítřek přinese,
kradená minulost ve hříchu těla.
Co bylo nebylo,budoucnost mine se,
děvče mé neplakej,máš co jsi chtěla.

Do času návratu předpověď netrápí.
Zázraky,divy,svět trousící vědu.
Ve stránce proroku četouc jouir de la vie.
Na vodě topící kážeme světu.

Kalíšek nedopit,pár kapek naděje,
ve zbytku hynoucí zmíraje v pudu.
Nikdo nic nedoví v rezi co zlaté je.
Pláč štěstí zahání neblahou nudu.

Ve stopě poutníků krok krokem pozpátku,
nešťastné pocity hlavou se minou.
Do kolen padaje k zlatému pozlátku.
Budoucnost středověk,ne naší vinou.

Století početé,roky vpřed běžící,
v dusotu kopyt nám umíraj léta.
Proroků ubylo,pach smrti věštící,
krve se nebojí,proud lásek světa.

Do stěny mramoru vznesem svou minulost
,vteřinou kupředu myšlenka smělá.
U konce provazu vždy místa stále dost!
Má lásko neplakej,tak jsi to chtěla.