Promrzlé ptáče pod okapem,
z peříček studená voda kape,
občas ji z křidélek setřepe
jako by nic se nedělo.
Svobody se mu zachtělo,
ptáčátko náhle si vzpomnělo
jak sladce pocit chutná
napnout svá křídla,
dát se v let,
nad střechami se proletět
pod širým nebem
v modrém blankytu,
v západu slunce,
ranním úsvitu
na klece nemyslet ...
Na klece ze zlata
ptáčata lákají,
když omrzí je jejich zpěv
ani zrní jim nedají ...
Promrzlé ptáče pod okapem
svobodně přežívá v naději,
že najde se na cestě křivolaké
křídel pár, co ho zahřejí ...
Jsem raději čtenářem Tvých básní než smutným ptáčetem pod okapem...
27.12.2008 09:40:00 | poustevník Jirka
Morava plodná....dobrá vína, krásní, upřímní lidé a nádherní básníci.Patříš do té nejlepší společnosti:ST
25.12.2008 22:49:00 | Holis
Básenka se mi líbí, pro mne má smutný nádech... snad život sám... konec je opravdu nadějný a tak přeji, aby ta naděje se uskutečnila, došla svého cíle.
25.12.2008 21:17:00 | NikitaNikaT.