Městská II.
Městská II.
Dotáčí se devítistá spirála holubí duše nad městem.
Den krčí se v plášti královské modře a zlata.
Z patra do patra přelévá se život
ve věžích vyrvaných ze země vůlí z oceli.
Je rozehrána tragedie rána.
Tváře noří se do proudů krve velkoměsta.
Dotyky větru lámou křehkost dravých víl
na prahu kancelářských budov.
Hroty podpatků zápasí s mramorem
a hlásí, dosud zjitřenému světu -
Hroutím se podepři mne...
Modlitba šeptaná skrze zaťaté zuby
v ledovém půvabu městských pastí.
Káva a blues - pak ve sloupech světla
prolomit se ven.
Křižníky plují ztichlými ulicemi.
Iluzorní moc črtá jejich dráhy labyrintem silnic
Ztěžka derou se na povrch první pravdy dne.
Další autogeneze za okny kaváren.
Bolest už jen ze zvyku.
Čas zpomalí před polednem.
Dokonalé ticho ovládne vlnobití střech.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
mně se to líbí; moc se mi to líbí - něco podobného jsem už chtěl párkrát chytit a tohle mi přijde mnohem lepší než ty moje pokusy
"Křižníky plují ztichlými ulicemi.
Iluzorní moc črtá jejich dráhy labyrintem silnic"
to je bezchybný, šalina mi vždycky přišla jako taková suchozemská loď
31.12.2008 22:09:00 | drsnosrstej kokršpaněl
'Hrana zvoní o hranu
A tonoucí se krásy chytá' alias Tvá báseň Hic sunt leones
byla lepší.
26.12.2008 22:06:00 | Ctěný pán
třetí strofa je (subjektivně) zdaleka nejlepší. předcházející by potřebovaly odlehčit a vylepšit obrazy. například obraz zápasu podpadků s mramorem nic moc neevokuje, ježto je to na dojem boje dost "nerovná potyčka". podpadky s mramorem ve výsledku ani nehnou. proto mi přijde, že ty předchozí strofy dost spoléhají na hrubou sílu silných výrazů, aniž jiné kvality nesly..
v další tvorbě bych se držel ducha té třetí
26.12.2008 01:10:00 | melancholik
