Loudám se chladnou ulicí
jako duch, jako bílá paní
jako holka co je lehko k mání.
Chtěla bych být jepicí.
Hmyzem, který je a zítra
zhyne a stane se jinou existencí,
nedožije se jitra,
kdy se bojí všeho v sobě a všeho zvenčí.
Přepadnul mě strach
nepopsatelná úzkost z tohodle světa.
Připadám si jako bytost odněkud z gheta.
Čeká mě krach?
Nebo mám právo veta?
Právo začít znovu
bez toho strachu a úzkosti
prožívat normální lidský radosti
ale nemít srdce z kovu...
Tvé pocity chápu, někdy mám také strach z toho, co bude zítra nebo pozítří ... co mě vlastně ještě čeká ... hezky napsané, líbí se mi to.
23.09.2005 18:42:00 | NikitaNikaT.