Úspěšná terapie

Mám sto chutí napsat něco krásného.
Jsem zablokovaná jako zaseknutý klíč v zámku.
Bolí to jako bych měla polámanou duši.
Jen tak mohu napsat o prázdnotě,
která parazituje na mém těle.
Bráním se, ale vždy udělám něco špatně
a je to tu zase zpátky.
Když si v sobě pomalu čtu,
vidím mezi řádky, že se má energie vytrácí.
Je to jiskra, které neumím poručit aby se
ke mně vrátila zpět.
Tak smutné psaní se špatně čte a ještě
smutněji se o něm píše.
Ale i to je terapie.
Ještě není pozdě, vlastně nikdy není pozdě
na to, aby se člověk vzepřel osudu
a šel svou cestou.
Nejen o něm snil, ale i plnil si svá přání.
Proto začnu přemýšlet o tisíci radostech
abych okusila pocit štěstí, složený
z malinkatých vyplněných přání.
Snad bude stačit jeden pár očí k tomu
aby má terapie byla úspěšná.