*
V ztrouchnivělých krabičkách,
na nichž leží starý prach,
ukrývám své poklady,
jež mi duši pohladí,
nakouknu jen na chvíli,
žes to ty, se nemýlím,
z lásky, z mládí, ze tvých fotek
ještě vnímám letmý dotek,
srdce cítím téměř v krku,
čas za námi na úprku,
obrázek mi padá z rukou,
bez tebe je život mukou.
Snad z nás září ještě děti
i po létech, v čtyřiceti,
jsi stále jak studentík,
za tvůj úsměv – vřelý dík!
*
*
Moc pěkné, těšící..:-)
24.05.2009 12:28:00 | okousaná od světlušek
Dal jsem ST.
Asi bychom byli v blázinci, nemít krásné vzpomínky; a když je trochu přikrášlíme, nejsou krásné, jsou nááádhernééééé. Jak přiletí.
Ne!
Kurňa, poluce.
Mé prokletí!
03.01.2009 10:52:00 | Zasr. romantik
Tahle básenka skorem pohladila... jj, vzpomínky a dárečky... to jediné, co po dávných láskách zůstane, někdy ani to ne, někdy... jen bolest a hořkost...
29.12.2008 15:50:00 | NikitaNikaT.