na běžkách...

po pláních
jiskřivým brokátem pokrytých
projíždím časem...

lenivě švestkové
zrající nebe
oslepující
máslové slunce
potok opentlen
ledovými květy
si lechtivě perlí
všechny světy
se smrskly do jediné věty
šiky zelených bohatýrů
v bílých kabátcích
s ozdobnými knoflíky
šišatých šišek
se stoicky míhají kolem
já svištím po krepovém papíru
do údolí z výšek
ústy se z nitra na povrch
derou slova
do toho bohovského ticha
chce se mi křičet
a vznést se tím krajem
oproštěn od starostí
nad tlakovou níží...

potom
ležím unavený na sněhu
nechce se mi nic
a užívám si něhu
opalizujícího tepla
v zarostlé tváři
chladivé bílé jehličky
v zádech vytváří
ornamenty klidu
vyřezané na kříži
a v duhových brýlích
se odráží
můj svět malých radostí...