Bez názvu 2
Bez názvu 2
Anotace: nejvíc ubližujeme těm, co máme nejvíc rádi...
Občas
chce se mi smát,
jen tak,
jen z toho,
že je den,
že polštář
mi pořád voní po tobě,
že venku mrzne
a ty si zapomeneš rukavice
a já tě můžu hřát,
že ti můžu pošeptat,
že i když je tma,
tak ty se jí nemusíš bát
…že tu jsi
A občas
se mi chce brečet,
jen tak,
jen z toho,
že je den
a ty tu jsi,
u mě na polštáři...
promiň,
já prostě nevím
co CHCI…
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
ST,první části, druhé T, tak jak to udělat?
četl sem to asi 3x jen protože se to čte dobře, takže ST
02.02.2009 17:15:00 | tooc
Velice povedené..myšlenka vystižená krásnými slovy..co víc si přát? Co víc chtít..
30.12.2008 10:12:00 | Netty de Touvenell
Vím, že nevíš, co chceš. Ale nepřestávej se snažit, abys to jednou dostala.
30.12.2008 09:43:00 | Zasr. romantik
Já upe souhlasim s tim, co máš v anotaci. Už před časem jsem si řikala, že třeba rodiče máme obyčejně ze všech lidí nejradši, a přesto jen na málokoho jsme voprsklejší a míň uctivý, než občas právě na ně.
29.12.2008 22:38:00 | kdosi
...někdy jen zkrátka potřebujeme být sami...aby se nám opětovně zastesklo po vůni na polštáři...
29.12.2008 22:21:00 | Lorraine
