Bez názvu 2
Bez názvu 2
Anotace: nejvíc ubližujeme těm, co máme nejvíc rádi...
Občas
chce se mi smát,
jen tak,
jen z toho,
že je den,
že polštář
mi pořád voní po tobě,
že venku mrzne
a ty si zapomeneš rukavice
a já tě můžu hřát,
že ti můžu pošeptat,
že i když je tma,
tak ty se jí nemusíš bát
…že tu jsi
A občas
se mi chce brečet,
jen tak,
jen z toho,
že je den
a ty tu jsi,
u mě na polštáři...
promiň,
já prostě nevím
co CHCI…
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk02.02.2009 17:15:00 tooc
ST,první části, druhé T, tak jak to udělat?
četl sem to asi 3x jen protože se to čte dobře, takže ST
30.12.2008 10:12:00 Netty de Touvenell
Velice povedené..myšlenka vystižená krásnými slovy..co víc si přát? Co víc chtít..
30.12.2008 09:43:00 Zasr. romantik
Vím, že nevíš, co chceš. Ale nepřestávej se snažit, abys to jednou dostala.
29.12.2008 22:38:00 kdosi
Já upe souhlasim s tim, co máš v anotaci. Už před časem jsem si řikala, že třeba rodiče máme obyčejně ze všech lidí nejradši, a přesto jen na málokoho jsme voprsklejší a míň uctivý, než občas právě na ně.
29.12.2008 22:21:00 Lorraine
...někdy jen zkrátka potřebujeme být sami...aby se nám opětovně zastesklo po vůni na polštáři...
