Pravá láska nikdy nekončí

Anotace: Tato báseň je napsaná kolem 1. máje. Je to vzpomínka na jednoho člověka, který učinil mém v životě takový osudový zlom. Nebýt jeho dokonalosti, která mě dovedla k pochybnostem bych nikdy nepoznala úžasného kluka, který mě poprvé miluje takovou jaká jsem.

Pravá láska nikdy nekončí…..

Sedím tu, schoulená u okna. Jako bych čekala, že za všechnu tu špatnost se omluvíš.
Říkáš, že já nikdy nebudu sama. Jak moc bych chtěla pochopit co tím míníš.
Ruce mám sepnuté k nebi, které bojí se minulosti. Možná k Bohu se modlím.
Jak strádám tu po tvé přítomnosti říct už ani neumím.
V obrazu mých představ tvou postavu pořád vidím, ten krásný čas utekl pryč.
Myslel sis, že jsem někým jiným, a od radosti si mi bezdůvodně vzal klíč.
Zahodil jej od našeho možného přátelství, po tom všem co se mezi námi stalo.
Jenže teď brečím tu v zoufalství, že se mi to v co jsem věřila jenom zdálo.
Slzy mé den za dnem lemují mou tvář, stékají do místa kde začal můj žal.
Na noční můry mi neodpoví ani snář, a to i přes to kolik snů znal.
Oči stýskají a rmoutí srdce, které strachem pěje píseň strádání,
Na tvojí kdys krásnou duši, a mi blízké hořkostí zbarvené zklamání.
Můj nářek je slyšen těmi jenž ho slyšet nechtějí a zavírají mi dveře před nosem.
Byl si mou nyní ztracenou nadějí. Bez tebe ani sama nevím kdo doopravdy jsem.
Můj svět byl kdysi pestrý, zářil barvami duhy. Tebe krásy jiného světa bohužel omámily.

Nyní na mých oknech visí černé stuhy, jako naděje vítězství pro ty jenž tenhle boj nevyhráli.
Proč do mé cesty životem si vkročil, po celou dobu skryt v masce přetvářky.
chlapec co mé tajné touhy zničil a zanechal spousty lží s trochou nadsázky.
V skrytu duše, kde každé tvé slovo proti mně způsobilo spoustu ran,
Cítím bolest větší, při pohledu na pouhou ubohostí způsobený šrám.
Jizvy, které se nikdy nezhojí, stará moudrost světa o tom mnohé ví.
Jest spoustu lidí, jenž se zklamají, ale málokdo se mu v tváří v tvář postaví
A proto kladu si mnoho otázek, na které si mi nechtěl odpověď dát.
Dělala jsem vše abys mi nikdy neřekl to co se právě nedávno muselo stát.
Jenže ještě jedná otázka mi svědomí hyzdí, jestli znáš co je milovat.
Jestli si byl s někým jiným za jinou zdí… zda měl si mne někdy rád?
Můj neskonalý smutek však pocítil, že mému zraku se opět navrátil cit,
Silnější než dřív. Cit, že opravdová láska nekončí, a nelze od ní nikdy odejít.
Možná v pohádkách vše končí šťastným koncem, jenže tady,
Si můžeme říct sbohem, být spolu aniž bys me přiznali naše vady.
Vím, že láska na první pohled je ta kterou jsme znali,
Aniž bysme se ptali, a přesto jeden druhého milovali.
Já snažila se přizpůsobit tvým podmínkám, abys me byli aspoň přátelé.
Teď topím se v krásných vzpomínkách, které ke konci jsou žalem zčernalé.
Jak prvé ses mi do očí podíval, můj svět naráz k hezkému změnil.
Na to jak pořád si se záhadně usmíval, když věrnou lásku si mi slíbil.
Na procházky Prahou osvětlenou pouličními lampami,
kde jsme svůj chod zastavili, a vlastním stínům se zasmáli.
Nevím proč, ale jsem si jistá, že tebe z mé mysli nelze vymazat.
Ač si mi udělal cokoliv, vím, že řešením není pomsta, ale umění se sama ze sebou vyrovnat.

I když je těžké chodit okolo těch míst, kde kdysi byli jsme spolu.
Jednomu si můžeš být jist, že možná ráda budu vzpomínat znovu.
Ikdyž si srdce vylívám a říkám nemilá slova, nemyslím to tak jak bych chtěla,
Jen přece si ve mně zanechal víc krásného, než abych mě nenávist ovlivnila.
Kéž bys mi jen jednou nechal prostor vše vysvětlit, poznat mě z jiných stran,
Jen smutno je, že přesýpací hodiny nelze otočit. Jen jeden osud byl nám dán.
Nevím kdes bral odvahu dívat se mi do očí a přitom lhát.
Možná si už byl tak zoufalý, a možná nemyslet snad.
Kolik lidí hledí na to zda je člověk hezký, přitom aby se do duše podíval.
Soudí aniž by věděli ,co ten jenž jejich očím odporný, udělal.
Kolik trápení snesli ti, kteří za to nemohli,
Kolik nadějí dostali, ti kteří zklamali.
Proto možná jsou moje slova hloupá, ikdyž jim sama věřím,
Láska je mnohdy až moc slepá, aby viděla kam cesta míří.
Každého dovede jinam, k jiným klikatým rozcestím.
Pro jiného je darem, pro jiného prokletím.
A posledních pár slov na závěr, každý díky ní najde své cesty konec.
Někdo ke své slávě nahoru a někdo ke své smůle dolů.
Někdo kritizuje jeho vady, a někdo ho přijme bez rozdílů
Až jednou, možná v mých snech, seberu odvahy,
Postavím se a řeknu ti do očí.
To, že pravá láska nikdy nezkončí.