Milý a Mil.

...
Blýská se přes celou oblohu.S rachotem snad padá dům co tyčí se do nebe-zase ta záře a blesky navzájem se křižující a opět rána určitě lámající skálu.

V té bouři ,v tom nečase, dívka spěchá cestou podél venkovského hřbitova.Ohrazený je laťkovým plůtkem již starým a místy rozpadlým.Mrtví nikomu neublíží,napadne ji myšlenka a pohlédne na míhající se pomníčky a křížky při své rychlé chůzi a záblescích blesku.
Tam v rohu je můj milý-pomyslí si-zemřel,než jsme se stačili vzít.A vidí padající strom a slyší ten hrozný výkřik.
Mimoděk pohlédne v tu stranu kde za ním chodívá.Postát a zavzpomínat.Od té doby již zůstala sama.A smutno jí bývá zalknutí.Slzy se jí vhrnuly do očí.Pocítila touhu po svém milém a táhlo ji to k hrobu.

Ale v tom nečase?Přijde zítra. Blesk opět ozářil oblohu a dívka rychle pohlédla na jí milé místo.Vtom to spatří.Tmavý stín přitisknutý k pomníku,asi člověk.Co tam proboha dělá?
Nebo je mrtvý,nehýbá se.
Zvědavost zvítězila.Nebojí se. Její milý ji ochrání i když je pod zemí.

Prolezla mezi prkny jen tak tak.Sakra,sukně teď ještě od bláta.Lepila se ji na stehna a studila.
Zpomalila krok.Myšlenek plná hlava.Co mu asi řekne? Nebo jen nahlédne zda mu něco není a odejde.Tulák či bezdomovec,asi má hlad.
Už je téměř u něho,pohlédne a smích sotva zadrží.
Pes-hafan-velký-obrovský.
Stočený ,mokrý,rezavohnědý.Ani se nehnul.Jen oko jedno otevřel a smutně a oddaně se na ni zadíval.A slzy kolem oka a potůčky po slepené srsti putovaly k zemi.Lesklý čumák se chvěl.Pomalu otevřel tlamu a vycenil zuby,náznak to úsměvu a radosti.

Dívka vztáhla ruku v náhlé lítosti nad tím osamělým tvorem.Pes chtěl jí olíznout ruku,ale zůstalo jen při náznaku,položil zase hlavu a zavřel oči.Pojď,neboj se. Začala ho hladit a z povděkem pohlédla k nebi. Konečně ticho a déšť ustal, ani neví kdy.

Tu ji napadlo,že pod tím tvorem leží její milý. Že by jméno? Milý,to né,ale Mil.To je příhodné.
Mile,pojď ke mně,chceš?
Porozuměl.V mžiku vstal a byl vedle ní.Dosahoval jí téměř k pasu.
Nebudeme každý sám. Pomyslela si a pocítila k němu velkou něhu.A znovu ho pohladila.
Mil po prve zaštěkl,jakoby na souhlas,olízl jí mokré nohy a vydali se na cestu.
...