Milý a Mil.

Milý a Mil.

Anotace: dávám ji tady na chvíli,že snad bude někým přečtena./starší/

Sbírka: Pohádky

...
Blýská se přes celou oblohu.S rachotem snad padá dům co tyčí se do nebe-zase ta záře a blesky navzájem se křižující a opět rána určitě lámající skálu.

V té bouři ,v tom nečase, dívka spěchá cestou podél venkovského hřbitova.Ohrazený je laťkovým plůtkem již starým a místy rozpadlým.Mrtví nikomu neublíží,napadne ji myšlenka a pohlédne na míhající se pomníčky a křížky při své rychlé chůzi a záblescích blesku.
Tam v rohu je můj milý-pomyslí si-zemřel,než jsme se stačili vzít.A vidí padající strom a slyší ten hrozný výkřik.
Mimoděk pohlédne v tu stranu kde za ním chodívá.Postát a zavzpomínat.Od té doby již zůstala sama.A smutno jí bývá zalknutí.Slzy se jí vhrnuly do očí.Pocítila touhu po svém milém a táhlo ji to k hrobu.

Ale v tom nečase?Přijde zítra. Blesk opět ozářil oblohu a dívka rychle pohlédla na jí milé místo.Vtom to spatří.Tmavý stín přitisknutý k pomníku,asi člověk.Co tam proboha dělá?
Nebo je mrtvý,nehýbá se.
Zvědavost zvítězila.Nebojí se. Její milý ji ochrání i když je pod zemí.

Prolezla mezi prkny jen tak tak.Sakra,sukně teď ještě od bláta.Lepila se ji na stehna a studila.
Zpomalila krok.Myšlenek plná hlava.Co mu asi řekne? Nebo jen nahlédne zda mu něco není a odejde.Tulák či bezdomovec,asi má hlad.
Už je téměř u něho,pohlédne a smích sotva zadrží.
Pes-hafan-velký-obrovský.
Stočený ,mokrý,rezavohnědý.Ani se nehnul.Jen oko jedno otevřel a smutně a oddaně se na ni zadíval.A slzy kolem oka a potůčky po slepené srsti putovaly k zemi.Lesklý čumák se chvěl.Pomalu otevřel tlamu a vycenil zuby,náznak to úsměvu a radosti.

Dívka vztáhla ruku v náhlé lítosti nad tím osamělým tvorem.Pes chtěl jí olíznout ruku,ale zůstalo jen při náznaku,položil zase hlavu a zavřel oči.Pojď,neboj se. Začala ho hladit a z povděkem pohlédla k nebi. Konečně ticho a déšť ustal, ani neví kdy.

Tu ji napadlo,že pod tím tvorem leží její milý. Že by jméno? Milý,to né,ale Mil.To je příhodné.
Mile,pojď ke mně,chceš?
Porozuměl.V mžiku vstal a byl vedle ní.Dosahoval jí téměř k pasu.
Nebudeme každý sám. Pomyslela si a pocítila k němu velkou něhu.A znovu ho pohladila.
Mil po prve zaštěkl,jakoby na souhlas,olízl jí mokré nohy a vydali se na cestu.
...
Autor s.e.n, 01.01.2009
Přečteno 323x
Tipy 28
Poslední tipující: isisleo, WhiteSkull, jita.1965, Bíša, Holis, střelkyně1, kavec, Iva Borecká, NikitaNikaT., Rhiana E. Nebresk
ikonkaKomentáře (10)
ikonkaKomentujících (10)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Krásně napsané, bez zbytečných popisů, přesto jsem toho Mila přímo viděl...
***
Jiří senior

06.01.2009 19:16:00 | j.c.

...je to povídka ...ale to je fuk páč je to pěkný ...

06.01.2009 00:55:00 | WhiteSkull

Ještě mám husí kůži, cítím ten déšť na stehnech a ten pocit v srdci ... nechám pomalu doznít ...

04.01.2009 17:06:00 | jita.1965

Překrásně napsáno.Já taky přečetla jedním dechem,ani tu nedutám!:o))

03.01.2009 18:54:00 | střelkyně1

Všem děkuji za milé komentáře.Měla jsem v úmyslu zrušit -ztoho důvodu,že próza sem nepatří. Ale tam kam patří zase je málo čtená.A tak jsem si dovolila toto umístění.
Když vidím ohlas,tak ji ponechávám zde. Děkuji všem ještě jednou-těší mně to velmi. Marie

03.01.2009 09:27:00 | s.e.n

...nevím , jestli jsi to Maruško chtěla dát pryč , ale já si myslím , že je to opravdu moc silné téma i na povídku , myslím tím něco delšího a také dodávám , že je to jedna z mých oblíbených věcí ve tvé básnické sbírce . Dávám Lottě plně za pravdu Jirka

03.01.2009 09:06:00 | kavec

Tak nějak podvědomě tuším, že poštěstí-li se mi, mít jednou psa, bude mi líp.
Jinak naprostý souhlas s Lotou.

03.01.2009 09:05:00 | Iva Borecká

Ach, jak blízké je to mému osamělému srdci. Přesně té dívce rozumím a tak nějak ji závidím. Ať tě ani nenapadne to dávat pryč!!!

02.01.2009 18:10:00 | Rhiana E. Nebresk

Moc zajímavé dílo, které mě dojalo. Asi je to tím, že mi nedávno zemřel kamarád. Díky! :,)

01.01.2009 23:38:00 | Mademoiselle Drea

Opovaž se ji dát pryč...krásný příběh, co má atmosféru napětí a čte se jedním dechem...
Jakoby patřila do Vánočních a Novoročních oslav radosti, kdy osamělá lidská duše pociťuje samotu, víc než kdy jindy...má v sobě poselství o naději...neboť bez přátelství a lásky, se člověku těžko žije...

Skvělé!!!

01.01.2009 14:03:00 | Lota

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí